Josef Suk – Michal Müller – Antonín Dvořák

Napsal(a)  Zdeněk Zahradník předseda Společnosti českých skladatelů pro časopis Harmonie

Klavírní kvarteto Josefa Suka, foto josefsukpianoquartet.com

Soudobý skladatel uprostřed romantických velikánů? Asi první otazník, který vás napadne, když otevřete program koncertu, který se konal 7. února v komorní síni Pražského jara v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici v Praze. Být v této trojici právě tímto skladatelem, asi bych se necítil právě nejlépe. Nicméně Klavírní kvartet českého soudobého autora Michala Müllera úspěšně zazněl v koncertním sále Novoměstské radnice již v minulém roce v rámci koncertu Světoví skladatelé XXI. století. Skladba, která byla pro Klavírní kvarteto Josefa Suka před časem vytvořena, se po pečlivě uváženém zkrácení v letošním roce dočkala nového provedení a – jak bylo možné konstatovat z reakce publika – i v této konkurenci obstála. Její neobvyklý název – Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice) pochází ze stejnojmenné latinské knihy z roku 1486, popisující středověké procesy se ženami a s lidmi „spolčenými s ďáblem“. Čtyři alegorické obrazy skladby byly inspirovány právě toto knihou a (jak je uvedeno v programu) pojednávají o nebezpečné vlastnosti některých lidí svádět své nedobré vlastnosti, představy na druhé a provádět „hony na čarodějnice“ ať již vědomě, či nevědomě, pro uklidnění svého vlastního svědomí, že jsou zde i jiní, kteří také mají své temné stránky.

Při poslechu tohoto kvartetu, které je v podstatě komorní symfonickou básní, se ve vaší mysli již po zaznění prvního dramatického akordu klavíru objevují obrazy plné hrůzy, člověčího utrpení, nářku, zoufalství a beznaděje, vedoucí k až k poslední smrtelné křeči a rozplynutí se života v prázdno. Téměř jako ve filmu zde skladatel uplatnil své bohaté kompoziční zkušenosti s využitím široké škály kompozičních technik od modality přes polytonální partie až k organizované aleatorice. Teskně bolestná melodie violy ve třetím obraze v dočasně vládnoucí tonalitě je nejdojímavější částí celé skladby. V souladu s adekvátním vyjádřením obsahu využívá skladatel i nejrůznější efekty (dupání, akcentující dramatické akordy smyčců i klavíru, hru na preparovaný klavír).

Klavírní kvarteto Josefa Suka a Michal Müller, foto Tomáš Bělohradský

Nemalou zásluhu na spontánním přijetí skladby publikem ve zcela zaplněném sále mělo i přesvědčivé provedení členy Klavírního kvarteta Josefa Suka – houslistou Radimem Krestou, violistkou Evou Krestovou, violoncellistou Václavem Petrem a klavíristou Václavem Máchou. Asi nebude náhodou, že jsem si při poslechu kvarteta tohoto nástrojového složení vybavil shodu s gramatickou strukturou českého jazyka. Posuďte sami: ty housle – pomnožné číslo – a opravdu housle v rukou Radima Kresty znějí jako ideálně zmnožený zvuk houslové skupiny orchestru. Ta viola – ženského rodu – v rukou Evy Krestové překypuje vskutku ženskou něhou (ne náhodou jsou právě viole svěřeny nejniternější melodie všech tří autorů koncertu), to violoncello – středního rodu – spojuje oba již zmíněné nástroje v jeden nedílný celek a Václav Petr svou hráčskou náruživostí a rozvážným temperamentem tuto úlohu stoprocentně splňuje. A konečně, ten klavír  mužského rodu – může být svým převažujícím zvukem nebezpečným soupeřem, nicméně pokud na něho hraje hráč takových kvalit, jakým je Václav Mácha, zůstává i klavír zcela ve službách díla a jeho celkového vyznění. 

O kvalitách skladeb Roberta Schumanna (Klavírní kvartet Es dur, op. 47) a Antonína Dvořáka (Klavírní kvartet Es dur č. 2, op. 87) bylo již napsáno mnoho stránek. Na tomto místě bych jenom doplnil, že v rukou Klavírního kvarteta Josefa Suka obě díla ožila nestárnoucí krásou. Dík za to, že české zemi bylo požehnáno právě takovými muzikanty, které jsme měli možnost slyšet i obdivovat.

Napsal(a)  Zdeněk Zahradník předseda Společnosti českých skladatelů pro časopis Harmonie

Sdílejte příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email