Jubilanti a jejich přátelé

Praha, kostel sv. Vavřince 

Článek napsal Jakub Horváth pro časopis Hudební Rozhledy 1/2018

V úterý 24. 10. se v koncertní síni Pražského jara v kostele sv..Vavřince Hellichově ulici v Praze uskutečnil koncert s názvem Jubilanti a jejich přátelé. Tento večer se nesl, jak už sám název napovídá, ve znamení českých skladatelů, kteří v letech 2016 a 2017 oslavili životní jubilea. Spojujícím interpretem všech uváděných skladeb byl violista Jan Pěruška, který celý koncert také moderoval.

V úvodu zazněla Elegie pro violu solo od Jiřího Smutného, jenž v dubnu 2017 oslavil pětaosmdesáté narozeniny. Skladba vznikla před pěti lety a byla napsána pro Jana Pěrušku na jeho osobní přání. Jedná se o vyznání zralého kumštýře. Naopak následující kompozici napsal její autor, čerstvý šedesátník Jiří Gemrot, v raném mládí.. Je to cyklus 6 Invencí pro housle a violu, přičemž na koncertě byly provedeny invence čtyři. Violového partu se opět brilantně zhostil Jan Pěruška. Jako houslisté se vystřídali jeho synové Jan a Matouš, kteří svými suverénními výkony prokázali, že jsou skutečné syny svého otce. Mimochodem, violistka, jež prvně interpretovala tyto invence, se později stala autorovou chotí.

Dále program pokračoval pohádkovým podobenstvím pro violu sólo ptáčkovi, který se bál létat. Ivan kurz, jenž před nedávnem oslavil sedmdesáté narozeniny, je zkomponoval na jaře 2017, také na přání Jana Pěrušky, od něhož dostal volné pole působnosti. Vrátil se tedy po vzoru Roberta Schumanna k pohádce, avšak nechal se inspirovat strukturou lidské DNA, která je tvořena čtyřmi látkami, tzv. nukleotidy: adenin – gu anin – cytosin – thymin. Tyto prvky jsou v příslušném řetězci neustále přeskupovány. Můžeme zde tedy vysledovat jistý princip rondovosti, avšak s bohatým uplatněním variační techniky všech druhů, zejména volné a polyfonní.

Čtvrtou skladbou byla Selská lyrická píseň. Její autor, Václav Riedlbauch, který na jaře 2017 oslavil sedmdesáté narozeniny, nás záhy po tomto koncertě (+ 3. 11. 2017) bohužel navždy opustil. Selskou lyrickou píseň zkomponoval v roce 1970 pro tři klarinety, violu a fagot. Tato skladba byla však nyní transformována samotnými interprety, samozřejmě po konzultaci s autorem, pro troje housle, violu a violoncello. V jejich podání a právě v této transkribované podobě jsme si ji vyslechli. Houslových partů se opět bravurně zhostili Jan a Matouš Pěruškovi, k nimž se ještě přidal neméně výborný Patrik Sedlář. Violový part přednesl Jan Peruška a violoncellový Kristina Vocetková.

Vyvrcholením večera byla nepochybně skladba Michala Müllera, jubilujícího v roce 2016, Afrodilé-misterioso pro harfu a smyčcový kvartet, která vznikla v roce 1984. Afrodita jako bohyně lásky a krásy se často objevuje ve velmi neobvyklých polohách, proto halo skladba představovala nepřetržitý sled proměn v horizontální i vertikální struktuře. Navíc harfu lze nepochybně označit jako mysteriózní nástroj, takže atmosféra skladby zde byla trelné umocněna v maximálně možné míře. Smyčcový kvartet hrál ve složení: housle – Jan a Matouš Pěruškovi, viola – Jan Pěruška a violoncello – Kristina Vocelková. Jako harfenistka se představila skvělá Kateřina Englichová.

Celý večer se nesl ve velmi příjemné atmosféře, která byla podpořena vynikajícími výkony všech interpretů, a nutno také podotknout, že koncert vzbudil mimořádně kladnou odezvu publika ve zcela zaplněném sále. Přejeme si tedy, aby soudobá vážná hudba, zejména našich autorů, se i v budoucnosti setkávala s takovým zájmem posluchačů. 

Článek napsal Jakub Horváth pro časopis Hudební Rozhledy 1/2018

Sdílejte příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email