Svůj zájem o hudbu projevoval od nejútlejšího věku, vypráví se, že sotva dosáhl na klavír, zkoušel po vzoru svých rodičů zachytit vše, co slyšel. Když rodiče zjistili, že zvuky zachycuje s bezchybnou jistotou, dali jej do učení ke profesorce Elišce Kleinové na klavír. V třinácti se „zamiloval“ do „starých viol“ a za jediný rok se připravil na zkoušku na konzervař na „moderní“ violu“ (běžně se na housle nebo violu připravuje žák od 5 - 8 let.).
Na pražské konzervaři vystudoval hru na violu u profesora J.Koďouska a J.Ruise a kompozici u J.Válka, O.Semeráka a J.Felda. Zároveň soukromě studoval u renomovaných pedagogů (Z.Hůla, I.Hurník, J.Burghauser, P.Eben, I.Kurz, V.Riedlbauch).Později vystudoval hudební vědu na Karlovy univerzity a hudební teorii na HAMU. Doktorát získal v roce 1989.Studia mu velmi usnadnila schopnost naučit se prakticky cokoliv nazpaměť po pouhém poslechu nebo přečtení.Již ve druhém roce studia skladby získal několik cen ve skladatelské soutěži. Z dob studií jsou skladby pro rozhlas, které nahráli renomovaní umělci (Miniatury pro klavír, Sonáta pro Housle a klavír, Rondo pro flétnu a klavír. Dechový Kvintet. Skladba pro housle a viola obdržela ceny za kompozici i za provedení a pro Český rozhlas, violový part nahrál autor.
Jeho absolventský kvintet pro harfu a smyčcový kvartet dostal odměnu České fondu, byl nahrán rozhlasem v roce 1985 a stal se předmětem rozborů a analýz. Již za studií působil jako klavírista, improvizátor, dirigent, sbormistr a pedagog a byl stálým přispěvatelem různých periodik. Od roku 1984 až 1993 se zároveň věnoval organizační činnosti v oblasti kultury.
V květnu 1990 byl jmenován předsedou Asociace tělesné a duševní kultury, organizace sdružující odborníky z různých oblastí a v červnu 1990 se stal ústředním ředitelem ATDK, která byla nejprve pouze podpůrnou organizací. Po transformaci Asociace a ATDK vytvořil Michal Müller z této organizace silný komerční řetězec.
Od 1990 až 1993 utlumoval tyto aktivity. Mnoho let studoval a trénoval asijská bojová umění. Na počátku devadesátých let byl předsedou Jamabushi, organizace sdružující trenéry a mistry různých bojových umění.
A od mládí se zajímal o psychologii, muzikoterapii, akustiku. Poznatky těchto oborů využívá jak v tvoření, tak ve vlastní tvorbě.
Je autorem četných skladeb komorních, symfonických, vokálních a pro sólové nástroje, které jsou hrány na koncertních pódiích i festivalech v různých zemích. Uznávaná jsou i jeho díla scénická (mj. komorní balety a hudba k pantomimám a například pořad Doteky z roku 1986, který získal různá ocenění a zazněl na přehlídce nejúspěšnějších pořadů, po dobu několika let patřil mezi nejvíce reprízované scénické pořady).
Michal Müller je jedním z průkopníků sofistikované prostorové hudby po roce 1990 a je vyhledávaným autorem významných interpretů. Umělecky vychází z hlubokých znalostí soudobých hudebních technik, které díky svému muzikologickému vzdělání ústrojně kombinuje s technikami historickými. Jako skladatel plní zakázky předních umělců, pořadatelů i festivalů a sbírá ocenění.
Na základě 1. ceny na mezinárodní soutěži skladatelů v Lucemburku 2017 byl požádán k napsání skladeb ke stému výročí založení republiky i dalším výročím. Například premiéra Passacaglia 1918 se uskutečnila v rámci mezinárodního festivalu Pražské jaro v roce 2018. Většina jeho hudby (nejenom scénické nebo filmové) zněla a stále zní pod pseudonymy.
